pátek 4. března 2011

343. den - nostalgie


mám po delší době zase trošku volný večer, sama doma jen s klukama. Tak jsem si nalila portugala a nasadila sluchátka.

Včera mě navštívila kamarádky 15 letá dcera a já prohrabala knihovnu, že bych jí půjčila něco ke čtení.

A do ruky mi padla útlá knížečka Blues pro bláznivou holku - Václav Hrabě. A na první stránce věnování... pro mě k 18.tým narozeninám, od mých přátel.
Padla na mě nostalgie... Před patnácti lety jsem ji uměla celou nazpaměť, jediné básničky, které mi kdy přirostly k srdci.

Václav Hrabě a Vladimír Mišík - Variace na renesanční téma

A tak jsem využila techniky, která tenkrát prostě neexistovala :) a na netu našla oba kousky recitálů... Usínala jsem úplně naměkko. Je zvláštní, že doba puberty a dospívání je tak krátká, a přitom mám pocit, že jsem v ní žila půlku svého života a zažila nejvíc věcí...

OSPALÉ NĚŽNOSTI Václav Hrabě
Neony
zvoní klekání
v tvých očích vycházejí
hvězdy a květiny
padají na zem
mezi stíny
na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
kde dřevaři po skončení práce pijí
kořalku z jeřabin
A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasù
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasù na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky

Žádné komentáře:

Okomentovat